Nacházím se uprostřed Biosférické rezervace monarchy stěhovavého v Mexiku, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Na ploše více než 56 000 hektarů lesa bylo na nenápadných svazích porostlých oyamelem, jedlí posvátnou, zřízeno na tucet útočišť. Jsou to svatyně motýla monarchy stěhovavého, druhu, který je dnes považován za ohrožený.
Je to jako procházka kouzelným lesem. Tento přírodní zázrak láká turisty z celého světa. Někteří jen tiše a ohromeně hledí na motýly, jiní nedokážou zadržet nadšené povzdechy. Pak Juan přiloží prsty ke rtům, aby naznačil, že sebemenší šustnutí hmyz zaplaší.
„Každý z nich váží sotva půl gramu a je nesmírně křehký. A teď si představte, že urazí více než čtyři tisíce kilometrů během asi 33 dní letu, aby v mexických lesích našel úkryt před zimními teplotami v Kanadě a Spojených státech,“ říká Juan, průvodce ve svatyni.
Vítejte v Michoacánu, mexickém státě spojovaném s kartely, válkou a pěstováním avokáda, kde na vás čeká přírodní zázrak a také příběh jedné epické cesty přes půl světa.
Naplánujte si cestu do Mexika na podzim!
Fenomén migrace motýlů
Motýli se líhnou v oblasti Velkých jezer na hranici mezi Kanadou a Spojenými státy a pak migrují až do Mexika: během této neobyčejné cesty přibývají na váze až 100 mg. A když konečně dorazí do Mexika, obvykle v prvních listopadových dnech, už jsou na pokraji svých sil.
Motýli se zde na několik měsíců ukládají k zimnímu spánku, sníží rychlost metabolismu a dýchání, a tak toto náročné období přežijí díky energetickým zásobám, které se v jejich tělech nahromadily během předchozích měsíců. V noci a v časných ranních hodinách visí motýli monarchové na větvích oyamel (posvátných jedlí).
Proto je nejlepší jít se na ně podívat ráno, tou dobou tvoří na větvích stromů velké shluky. A když sluneční paprsky začnou les zahřívat, motýli se vydají hledat potravu a vodu: celé okolí pak vypadá, jako by bylo zbarveno do oranžova – podle barvy jejich křídel, kterými vytrvale rozviřují vzduch.
Dlouhá léta bylo místo zimování těchto motýlů záhadou. Až v roce 1975 našli Ken Brugger a jeho žena Catalina Aguado motýla označeného kanadskými vědci v Cerro Pelón ve státě Mexiko. Tento objev by nebyl možný, nebýt mnohaleté titánské práce Freda Urquharta, kanadského zoologa, který svou výzkumnou činnost zahájil již v roce 1940.
On a tisíce dobrovolníků označovali motýly z Kanady a Spojených států a poté dávali inzeráty do amerických a mexických novin, v nichž vyzývali lidi, aby kontrolovali motýlí značky. A díky Catalině Aguado dnes víme, že jejich náročná migrace probíhá na vzdálenost 4 000 km. V roce 1976 se ta žena dostala na obálku časopisu National Geographic – samozřejmě pózovala na fotografii obklopená motýly monarchy.
Dnes toho vědci o tomto neobvyklém druhu vědí mnohem více. Během roku se v Kanadě a Spojených státech vylíhne čtyři až pět generací motýlů monarchů: každá z nich žije 15 až 45 dní.
Existuje však jedna výjimečná generace, která se líhne v září a žije až devět měsíců. Právě ta se vydává na cestu do Mexika přezimovat v jedlových lesích, aby se na jaře vydala na zpáteční cestu. Po několika měsících zimního spánku odletí zástupci této jedinečné generace na sever: nejprve uhynou samci a po nich samice, které však stihnou naklást vajíčka a dát tak život dalším generacím. Právě z nich vyrostou další generace, které budou migrovat směrem k Velkým jezerům, až nakonec opět přijde zima a další „vyvolená generace“ zažije zázrak jedné z nejdelších migrací na světě, a to ve stopách praprarodičů, které nikdy nepoznala.
Motýli, kteří spojují svět živých a mrtvých
„Naši předkové věřili, že motýli jsou duše mrtvých, které se vracejí jednou za rok, právě kolem Dne mrtvých, aby se setkaly se svými blízkými a podívaly se na jejich životy,“ vypráví nám zasvěceně průvodce Juan, zatímco někteří turisté se na sebe usmívají. Ukazuje se, že místní domorodí obyvatelé slavili přílet motýlů po tisíce let. S příchodem kolonizace a katolicismu do Střední Ameriky však tato výjimečná doba získala v Mexiku nový charakter.
Dnes je svátek mrtvých povinnou součástí turistické cesty po Mexiku. Proto se vyplatí vydat se do Michoacánu koncem října a zabít tak dvě mouchy jednou ranou: vidět neobvyklý přílet motýlů ke svatyním, kdy se, jak místní často říkají, obloha zbarví do oranžova, a zažít další zajímavosti, které jsou již spojeny s katolickou vírou.
Den mrtvých v Mexiku
Na ostrově Janitzio pořádají místní obyvatelé u příležitosti Dne mrtvých vodní procesí na rybářských lodích, často s fotografiemi mrtvých, které chtějí navštívit. Oblohu rozzáří svíčky a vzduch voní květinami cempaxóchitl (tradičně se používají k ozdobení hrobů) a oblíbenými jídly zemřelých.
Ve městě San Andrés Mixquic je vrcholem oslav takzvaná Alumbrada, kdy se hřbitov kolem hlavního kostela rozzáří tisíci svíček a voní kouřem kadidla. To je něco jedinečného!
Je to také skvělá příležitost, jak v Mexico City nahlédnout do místních tradic spojených se Dnem mrtvých. Lidé se v tuto dobu scházejí téměř na každém hřbitově: hodují, často zpívají nebo se společně modlí za své mrtvé příbuzné a často nechybí ani tequila. Turisté cestují za plačící ženou po kanálech v tradičních lodích trajineras a připomínají si tak smrt, jak to dělaly staré předhispánské kultury. Jedná se o představení Plačící ženy v Xochimilcu, při němž herci přehrávají nejslavnější legendu mexické kultury „La llorona“. Je to zajímavá, jedinečná událost, i když v posledních letech je mnohem více spojovaná s masovou turistikou.
Téměř v každém tradičním mexickém domě je také zvykem nezamykat dveře. Kdo ví, jestli pak dovnitř nevlétnou duše zemřelých. Nebo aspoň motýli monarchové.
Motýli prohrávají boj s klimatickou krizí
A zatímco motýli metaforicky přinášejí duše zemřelých, v reálném světě čelí sami mnoha hrozbám. Podle Světového fondu na ochranu přírody v Mexiku, který tento druh v zemi monitoruje od roku 1993, se jejich populace rok od roku zmenšuje. Z tohoto důvodu byli prohlášeni za ohrožený druh.
Juan: „Lidé říkají, že za to může klimatická krize a extrémy počasí: obrovské lijáky, dlouhotrvající sucha, které motýly na jejich cestě potkávají. Ale za krizi přece může člověk: betonuje města, staví dálnice, vysušuje mokřady, takže hmyz nemá bezpečný úkryt ani potravu.“
Jednou z hlavních příčin úbytku motýlí populace je rozvoj velkoplošného zemědělství. Ve Spojených státech se louky, přirozené prostředí hmyzu, vytrácejí ve prospěch obrovských plantáží, mimo jiné kukuřice a sóji. V moderním zemědělství se kosí nebo pesticidy ošetřuje klejicha kurasavská (Asclepia curassavica), základní potrava motýlů. Přitom květy klejichy jsou pro motýly nejen zdrojem nektaru, ale poskytují jim i bezpečí. Toxiny v nich obsažené činí motýly nestravitelnými pro jejich přirozené nepřátele, což jim umožňuje klidně cestovat až do Mexika.
V Mexiku je dalším velkým problémem mizení lesů. Lesy kácejí nelegální dřevorubci, často ve službách drogových kartelů, které si ze dřeva udělaly jeden ze svých výnosnějších a pololegálních byznysů. Odhaduje se, že ročně je zničeno pět set hektarů lesa. Velký vliv na těžbu dřeva má také popularita avokáda. Toto ovoce se stalo mimořádně oblíbeným vývozním artiklem Mexika. Další plantáže vznikají jako houby po dešti a stále se pro ně hledá nová půda – zejména ve státě Michoacán, který je proslulý svým ideálním klimatem pro avokádo.
Juan: „O to více je důležitý uvědomělý turismus. Při cestě do Mexika věnujte pozornost těmto motýlům. Díky penězům z vašich vstupenek můžeme bojovat za jejich budoucí generace. Pokud jste v Mexiku, stojí za to motýlům pomoci.“Tři nejlepší svatyně pro turisty jsou El Rosario a Chincua Sierra ve státě Michoacán a nedaleká svatyně Ejido El Capulín již ve státě Mexiko. Přejeme vám příjemný let!
